S ná­rus­tem glo­bál­ní po­pu­la­ce, která v roce 2050 prav­dě­po­dob­ně do­sáh­ne 10 mi­li­ard, jsme všich­ni po­sta­ve­ni před vel­kou výzvu, jakým způ­so­bem bu­de­me schop­ni vy­pěs­to­vat do­sta­teč­né množ­ství kva­lit­ních po­tra­vin, které nás všech­ny do­ká­žou na­sy­tit. Dnes již víme, že ze­mě­děl­ská pro­duk­ti­vi­ta se bude muset zvý­šit mi­ni­mál­ně o 70 %.

Po ti­sí­ce let, lidé po­u­ží­va­li půdu jako zdroj pro pěs­to­vá­ní svých po­tra­vin. Za po­sled­ních pár sto­le­tí, lid­ská po­pu­la­ce ex­trém­ně vzrost­la, a to nejen ná­sled­kem prů­mys­lo­vé re­vo­lu­ce, ale i zvý­še­ním ná­ro­ků na ži­vot­ní styl je­din­ce. Toto mělo za ná­sle­dek vy­tvo­ře­ní ob­rov­ské­ho tlaku na způ­sob pěs­to­vá­ní. S mo­der­ní­mi tech­no­lo­gi­e­mi se pro­duk­ce pěs­to­vá­ní sa­mo­zřej­mě zvý­ši­la, ovšem na úkor kva­li­ty. Po­u­ží­vá­ní růz­ných druhů pes­t­i­ci­dů či ag­ro­che­mi­ká­lií v pěs­to­vá­ní je v dneš­ním mo­der­ním světe, jak ně­kte­ří od­bor­ní­ci tvrdí „nor­mál­ní a ne­zbyt­né“ pro zdra­vý růst rost­lin. Kva­li­ta a úrod­nost půdy bo­hu­žel rok od roku klesá.

Vzdá­le­nos­ti mezi roz­růs­ta­jí­cí­mi se vel­ko­měs­ty a půdou, na které se pěs­tu­jí plo­di­ny, se kaž­dým rokem od sebe vi­di­tel­ně vzda­lu­jí. Vzhle­dem k del­ším pře­prav­ním vzdá­le­nos­tem mezi půdou a městy se ne­kon­t­ro­lo­va­tel­ně zvy­šu­jí také hod­no­ty emisí CO2 v at­mo­sfé­ře, což má ne­bla­hý dopad na naše ži­vot­ní pro­stře­dí. Mi­mo­to, změna po­vě­tr­nost­ních pod­mí­nek na­ru­ši­la se­zon­ní ryt­mus kli­ma­tu pro pěs­to­vá­ní plo­din, které jsou dnes tímto fak­to­rem velmi ovliv­ně­ny.